Skutečná vize přichází tehdy, když utichne hluk očekávání okolí 

Většinu života strávíme snahou o naplnění různých společenských rolí, které hrajeme - chceme být skvělý rodič, partner, šéf, parťák, duchovní bytost - však to znáte sami. Zároveň se vyhýbáme samotě a tichu - protože s nimi přicházejí různé nepříjemné myšlenky a emoce. Tak obracíme pozornost "do světa", abychom tu prázdnotu zaplnili. Pořád o něco usilujeme a s něčím bojujeme  - musíme něco přidávat, zlepšovat a kontrolovat. Po nějaké době přichází vnitřní tlak - už toho máme plné zuby, jsme napjatí, podráždění, vzteklí a zoufalí. Naše tělo zákonitě reaguje (migrény, žaludeční nevolnosti, vyhoření...). Snaha být neustále u kormidla je vyčerpávající a popírá život sám. 

Skutečná opravdovost se rodí jinde. Nespočívá v nějaké mrtvé dokonalosti, ale v  T i c h u,  které si dokážeme zachovat i uprostřed největšího chaosu. Toto  T i c h o  je všenaplňující - obsahuje prázdnotu a plnost života zároveň.  Není absencí aktivity, ale jejím zdrojem. Je to místo, kde se po letech hledání konečně potkáváme se svou podstatou.

T i c h o  nemusíme hledat - ono tady prostě za každých okolností je. Odehrává se v něm v š e - od těch krásných okamžiků a stavů, až po turbulentní emoce. Emoce, napětí i náročné dny k naší cestě patří – jsou to vlny na hladině, které nijak neubírají oceánu na jeho hloubce. Jde o to najít v sobě prostor, kde se můžeme znovu nadechnout, i když je nám právě těžko. Učíme se zkrátka jen zůstat přítomní u toho, co se právě děje – bez masek a bez nutnosti být okamžitě v pořádku. V tom  spočívá skutečná vnitřní svoboda - prvním krokem je vykročit na cestu, uznat, že to  T i c h o  skutečně existuje a začít mu věnovat pozornost.

Nebojte, není to nic ezoterického ani odtrženého od života. Je to naopak velmi praktické a osvobozující. Mohu vám být na krátkou chvíli průvodcem, abyste po této cestě mohli kráčet sami a inspirovat své blízké.